Česká filharmonie a Česká Lípa (aneb čtyři zastavení bez partitury)

Přední událostí letošního festivalu Lípa Musica bude zahajovací koncert tohoto festivalu. Do České Lípy se totiž při této příležitosti navrací Česká filharmonie. A to přesně po padesáti letech. Pojďte se s námi podívat na historii hostování nejvýznamnějšího českého hudebního tělesa v našem městě. 

1928
Poprvé přijela Česká filharmonie do České Lípy v září 1928. Nikoliv náhodou v roce výročí republiky a v roce založení české hudební školy ve městě. Byla to bezpochyby významná podpora hudebního a vůbec kulturního života našich hraničářů a současně i demonstrace úrovně našich symfoniků v tehdy národnostně složitém (spíše německém) prostředí.
Česká filharmonie pod taktovkou Václava Talicha zahrála skladby Brahmsovy, Wagnerovy a ovšem hlavně Smetanovy (Vltava) a Dvořákovy (Holoubek). Václav Talich stál ve svých pětačtyřiceti letech, po téměř desetiletém šéfování a dirigování ČF (od podzimu 1919), na vrcholu svých životních a tvůrčích sil.
Koncert se konal v nejmodernějším a největším městském sále biografu Olympia. (Po válce se změnil název na kino Alfa, které pár let po listopadovém převratu 1989 skončilo svoji kulturní činnost na úkor jiných komerčních zájmů – mimochodem i opětovným návratem k původnímu názvu hotelového komplexu Olympia.)

1948
Na druhý koncert České filharmonie si Česká Lípa musela počkat dlouhých dvacet let. To je doba, kterou se měří nejen život jedné lidské generace, ale v tomto případě také čas střetu celých historických epoch – demokracie, fašismu a komunismu. A je to také chvíle, kdy se na scéně objevuje významný iniciátor kontaktů a partner České filharmonie – českolipská Vagónka Tatra, která uzavřela exkluzivní patronát nad orchestrem, na jehož základě se pak v padesátých letech uskutečnily další koncerty.
Avšak vraťme se do roku 1948 – zlomového a osudového nejen pro orchestr. Česká filharmonie vystoupila 28. dubna pod taktovkou Rafaela Kubelíka v nově vybudované tovární dvoraně a před tisícihlavým (!) publikem zahrála nejprve úvodní monumentální Sukův pochod V nový život, poté Smetanův Vyšehrad a Dvořákovy Slovanské tance.
Rafael Kubelík, historicky nejmladší šéf České filharmonie (od r. 1942, kdy mu bylo 28 let), pak po českolipském koncertu absolvoval poslední (v pořadí třetí) Pražské jaro. Poté, v září 1948, tento nadějný dirigent, který musel ve válečných letech čelit tlaku nacistické a protektorátní totality, odešel před nastupujícím a sílícím tlakem komunistické totality do exilu.
Vrátil se po dlouhých 42 letech po sametové revoluci a přes své zdravotní problémy stanul v čele své milované České filharmonie a ve fantastické atmosféře návratu svobody a demokracie společně provedli na Staroměstském náměstí Smetanovu Mou vlast (na zahájení 45. Pražského jara 1990).

1954
Po Kubelíkově emigraci zaujal jeho místo dirigent Karel Šejna, jehož vystřídal v roce 1950 Karel Ančerl, zralý umělec na prahu životní šedesátky (narodil se v roce založení ČF 1896). Ančerl přivezl na jaře roku 1954 do České Lípy orchestr k dalším dvěma koncertům (odpolednímu pro mládež a večernímu pro širokou, nejen „tatrováckou“ veřejnost), které vyvrcholily Dvořákovou symfonií „Z Nového světa“.
Malým paradoxem je (dle úsloví o kovářově kobyle a ševcově ženě), že ani já, jako přímý návštěvník tohoto koncertu a ani můj přítel pan Vladimír Böser, syn poválečného zakladatele tradice těchto tatrováckých koncertů pana Pavla Bösera, sám také účastník koncertu pro mládež (bylo mu tehdy asi 12 let), si nepamatujeme přesné datum koncertu – snad jen, že to bylo ještě před koncem školního roku. Pomoc jsme nenašli bohužel ani v troskách podnikového archivu.

1959
Tentokrát pod Šejnovou taktovkou – a doposud také naposledy – hrála Česká filharmonie v České Lípě (opět v Tatrovce) 14. nebo 19. června 1959. Tentokrát velice pomohl diář paní MUDr. M. Trantové, návštěvnice tohoto koncertu, v němž nalézáme i informaci o programu: 7. symfonie Ludwiga van Beethovena a opět Dvořákova Novosvětská. Tím se uzavřela ona řada čtyř koncertů našeho nejnárodnějšího a současně nejsvětovějšího orchestru (a současně čtyř mých zastavení).
Ta řada trvala méně než třicet let – zatímco ta časová propast od poslední návštěvy České filharmonie v České Lípě je již půlstoletá. S o to větším zadostiučiněním a radostí jsem před rokem přijal zprávu o koncertu České filharmonie (stvrzenou v této chvíli i vstupenkou, kterou ochraňuji jako vzácnou relikvii) v babím létě letošního roku, při zahájení již tradičního mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica.

Zdeněk Stehlík