V sobotu odpoledne vyrážím s kamarády autem do Cvikova, kde dnes probíhá ethnofest Barabán. Ovšem těším se nejen na fest. Krom příjemného hudebního odpoledne se totiž chystám prozkoumat i místní industrielní památky. Kamarády zanechávám v rytmu hudebních rejů a sama se vydávám po stopách místních skvostů. Z počátku mám trochu problém se zorientovat, ale místní mě velmi ochotně navigují, nejraději by mě pozvali i na kafe, já se ovšem bráním a raději pokračuju ve svém pátrání, abych to všechno stihla. Po chvilce zahlídnu první komín. Ještě že ty fabriky mívají většinou komíny, a to dosti vysoké, tak abych je i já nedokázala přehlédnout. Jedná se o budovu mechanické tkalcovny Löwinger & Glass, jež ještě donedávna sloužila svým původním účelům.

Cvikov je městečko sice malé, ale zato zvláštně postavené. Útulnému náměstí dominují paneláky v dost otřesném stavu, ještě že jejich životnost není veliká. Zajímalo by mě, co díky nim lehlo popelem. Dle okolních staveb jistě něco pěkného. Člověk tu jen tak mezi řečí potkává perníkové roubenky, secesní domky, prvorepublikové vily, honosné domy s německým nádechem (v jednom z nich sídlí i KD Cvikov, který svou pompézností vyráží člověku dech), fabriky rozličných stylů, mlýny, elektrárny, nádrže...

Z náměstí pokračuji dál, dle rad i podle svých předpokladů, správným směrem, ovšem někde se stala chyba, tady již Cvikov končí. Rozhlížím se kolem... Naštěstí brzy objevuji jiný komín, patří bývalé tkalco-vně Serafina Liebische, dnes se tu vyrábí nábytek.
Před komplexem se mi otevírá krásný výhled do okolní krajiny, jež působí v tuto chvíli dosti ponuře, vše je pod mrakem a zahaleno temným nepřístupným nádechem.

Inu, přeci jen se již nacházím téměř v horách, i příroda zde žije jiným tempem, jakoby netknutá časem. Vyrážím dál k mechanické tkalcovně Josefa Niessnera, kde se v průběhu věku vyrábělo všelicos. Budova je stále v provozu, nyní se zde vyrábí polygrafické stroje.

Pokračuji dále podél malebného potůčku, obdivuji hráz a cestou míjím ohrady plné ovcí a koz. Atmosféra je prosáklá ponurou industrielní romantikou. Konečně se nacházím opět na hlavní silnici, odkud se vydávám k bývalému měšťanskému pivovaru. Dávno tomu, co se tady vařilo pivo, od roku 1968 slouží prostory jako skladiště. Pompézní areál zastiňuje autobazar, jež hlídají velcí zlí psi. Mám psy ráda, ale tyhle mordy opravdu nahánějí strach, proplížím se kolem, abych vyfotila objekt i zezadu. Zde se mi naskytne výhled na rozkošné zákoutí s nádrží, ač ostnaté dráty a nemilí hlídačové ve mně vyvolávají tíseň.

Již se pomalu stmívá, přicházím i o to málo světla, jež jsem dnes na své fotografické lovení měla. Vydávám se tedy zpět, cesta není jednoduchá, neb na každém rohu fakt stojí něco hodno mé pozornosti. Nakonec se přeci jen domotám na náměstí a odtud se již nechávám dovést ozvěnami ethnofestu zpět, odkud jsem původně vyšla.

Zhodnocení: příjemný nenáročný výlet
Délka pěší chůze: cca. 5km, Čas: 2 hod.

Fakta:

Pivovar právovárečného měšťanstva
Cvikov Pivovarská ulice čp. 308

V letech 1886 -1882 byl postaven na východním okraji města Cvikov. V roce 1909 byl pak přestavěn a rozšířen o nové sklepy. Další modernizací prošel pivovar po skončení II. světové války (varna, parní kotel, strojní myčka sudů a lahví, strojní požahovačka, sladovna s humny a dvoulístkovým hvozdem, sací zařízení na slad). V roce 1938 byl vysušen přilehlý rybník - tuv. Hoffmanův. Po znárodnění v roce 1948 se pivovar stal součástí n. p. Severočeské pivovary. Jeho provoz byl ukončen roku 1968 a budovy slouží nyní ke skladování.

Löwinger & Glas, mechanická tkalcovna
Cvikov čp. 177 a 178

Firma Löwinger & Glas z Vídně je ve Cvikově datována od roku 1872, v tomto roce byla také potavena čtyřpodlažní mechanická tkalcovna. Je situována u silnice na Lindavu, a také u železniční tratě do Jablonného - v dnešní době zrušené. Po I. světové válce došlo k prodeji továrny koncernu ESWE ( bratři Schönové, Ostrava). Firma L&G si ponechala jen pobočný závod v Drnovci. Továrna pak byla znárodněna a stala se hlavním sídlem podniku Severka. Budova byla dobře udržovaná a dochovala se tak bez viditelných změn, s původmín členěním fasád skládanými cihelnými články. Výroba tady skončila jen před několika málo lety.

Serafina Liebische synové, mechanická tkalcovna
Cvikov čp. 319, Tovární ulice

Firma Serafin Liebich byla založena v roce 1835. V továrně tkala bavlněné, polobavlněné i hedvábné látky až do 20. let 20. století a to na 189 stavech hnaných parním srtojem. Po znárodnění se stala součástí n. p. Severka. Do dnešní podoby se tkalcovna dostala díky nejméně třem stavebním fázím, má půdorys písmena L. Nosné konstrukce jsou různých typů. První budova je třípodlažní, s fasádou členěnou pásy režného zdiva, s mohutnou římsou se zubořezem skládaným z cihel - ta se dochovala na jižní štítové straně. K ní bylo přistavěno kolmé křídlo a následně po té i podkrovní polopatro. Dnes je v továrně nový vlastník, vyrábí zde nábytek.

Mechanická tkalcovna Josef Niessner
Cvikov, Tovární ulice č.p. 417

Mechanická tkalcovna na předměstí má velmi spletitou historii. Před hospodářskou krizí zaměstnávala na 900 lidí a další 560 výrobcům zadávala práci. Za krize byla velká část továrny zbořena, zachovala se jen přízemní hala. Po roce 1939 byly díky firmě Zwikauer Apparatwbaugesellschaftr m. b. H. přistavěny patrové železobetonové budovy, a továrna tak získala svou dnešní podobu. Firma vyráběla jemnou mechaniku pro leteckou výrobu. V budovách továrny sídlila i firma Schröder&Co (osobní i nákladní padáky). Po válce zde probíhala výroba knihařských strojů.