Nová cesta za industriálními stavbami nás zavedla do nádherné vesnice s názvem Velenice. Příjemné jarní sluníčko probouzí ospalou krajinu a nás vlastně taky. Procházíme nádhernou vískou, roubené stavby příjemně protkávají krajinu, která se nadechuje a postupně mění svoji barvu z šedé na zelenou. Někde na nás dokonce vykoukne i podběl. Je milé se projít.

Od Velenic směrem na Svitavu vede silnice klikatící se údolím a na ní leží náš cíl, bývalé výrobny zrcadel. Z Velenic je to asi 2 km pěší chůze k první z nich. Stavba je to krásná, nalepená na skále, která se jmenuje Liščí ocas. Novogotický styl působí pompézně, ale na nic si nehraje. Stavba je využívána k bydlení a její majitel se o ní dobře stará. V tomhle kraji plném jeskyní, jeskyněk a sklepů vypadá jako zámek pro lesní královny. Vše kolem mi evokuje známou pohádku, která se natáčela jen kousek odtud. Pořizujeme pár fotografií a jdeme cestou dál, o necelý kilometr.
Míjíme Pekelné doly, kde „s čerty opravdu nejsou žerty“, povedené místo pro odpočinek milovníků jednostopých přibližovadel. Místní silnice jsou po celé léto zaplněny těmito rychlými stroji. Jeskyně jsou známé i pod názvem „Pusté kostely“, za což mohou zmínky o pobytu mnichů. Je to místo, které má svou spletitou historii. Jeskyně byly v 18. století rozšiřovány těžbou písku pro potřeby továren na výrobu zrcadel hraběte Kinského. Působí to, jako by tu trpaslíci hledali své poklady v křivolakých, možná i trochu mystických chodbách a slujích. . Opodál stojí další bývalá brusírna, tentokrát hrázděná stavba. Byla postupně prodlužována a dnes je využívána jako keramická dílna a jako bydlení.

Hodnocení výletu: příjemná jarní procházka, pozitivně a pohádkově laděná
Délka výletu: část autem, pěší chůze cca 7 km
Stav budov: výborný, využívány k bydlení

Fakta :

Velenické zrcadlovny
Cvikov-Lindava čp. 309,311 a 308
1767, 1854

Druhá brusírna Josefa Jana Maxmiliána Kinského (čp. 309 a 311) v Lindavě byla založena v údolí Svitávky roku 1767. Její hrázděná budova byla postupně prodlužována.

Třetí brusírnu (čp. 308) postavil roku 1854 Karel Kinský o 800 m dále ve Velenicích již jako zděnou stavbu v novogotickém stylu. Patrová budova se přimyká ke strmé skalní stěně zvané Liščí ocas, do níž je vytesána i část výrobních prostor. Brusný náhon byl veden 800 m od starší budovy částečně zaklenutým korytem podél silnice. Později byla i starší zrcadlovna označována jako Velenická, dnes ovšem stojí obě na okraji katastru Lindavy, při silnici spojující Velenice a Svitavu. Slouží k bydlení.
Na zámku v Zákupech je expozice broušených zrcadel.

Svitavské jeskyně (Pusté kostely - Pekelné doly)
Areál o velikosti 3500 m2 tvoří desítky slují, jeskyněk a chodeb. (Hlavní prostory zasahují 60 m do hloubky skály a rozkládají se na šířce bezmála 150 m.) Plochý strop podpírá přes třicet mohutných pilířů. Počátky vzniku pískovcových jeskyní jsou nejasné. K největšímu rozšíření došlo těžbou sklářského písku na výrobu broušených zrcadel. Jsou zde ale i zmínky o pobytu mnichů, odtud název Pusté kostely. (V okolí této jeskyně je několik menších, jedno až dvou pokojových jeskyní, které byly vytesány a uzpůsobeny k bydlení. Ve vzdálenosti cca 700 m směrem k Lindavě jsou obdobné prostory menších rozměrů se stejným názvem.) Před 2. světovou válkou byl majitelem hrabě Kinský, který zde prováděl těžbu písku. Po roce 1940 zde Němci měli tajnou výrobu pro leteckou techniku a zbraňové systémy. Prostory byly rozšířeny a využívalo se na nich pracovních sil politických vězňů. Koncem 2. světové války měly být do těchto prostor z polského města Kalisch přestěhovány dílny brémského leteckého koncernu Wesser. V podzemí byly proto upraveny betonové podlahy a prostory byly zděnými přepážkami rozděleny do několika částí. Prostory zůstaly utajeny až do 8. května 1945. Po válce byly využívány jako sklady ovoce a zeleniny, pěstírna žampionů, sklady vojenského materiálu a částečně i skladiště nepotřebného domovního odpadu. V dnešní době jsou využívány soukromý motoklub Pekelné doly.
 

Text a foto : Lenka Křivánková