Soubor próz japonské autorky líčí problémy lidí tak trochu na okraji společnosti. Jsou plné vcítění, vhledů a bystrého pozorovacího talentu. Přímé řeci se mísí s úvahami. Někdy stačí jen zlehka naznačit, jindy je popis krásný a zasněný. Hlavní hrdinky povídek a novel pocházejí z nevěstinců a chudých čtvrtí, jejich životy jsou těžké
a možná nešťastné. Jejich realitou je tradice, prožívaná až do morku kostí, tradice, která se ale mísí s postupující dobou. Zajatí
v konvencích a závazcích prožívají tito lidé lásku, bídu a nenaplněné sny. Jazyk, který autorka používá, je kompromisem mezi klasickým literárním stylem a hovorovou řečí. Kniha je bohatě komentována a protkána dobovými fotografiemi od spisovatele Joeho Hlouchy. Higuči Ičijó (1872 - 1896) se narodila v Tokiu. Po smrti otce byla nucena se postarat o svou matku a sestru. Pracovala jako pomocnice v domácnosti, stala se známou autorkou, ale její osud nebyl snadný. Zemřela velmi mladá na tuberkulózu.

Přeložila Miriam Jelínková, vydala DharmaGaia, 2008