V květnu zavítal do Jiráskova divadla americký soubor Ballet Magnificat se svým programem Místo ukrytí.
Balet v České Lípě? To musím vidět, a tak jsem se vydala plna očekávání do divadla. Ballet Magnificat je křesťanský baletní soubor z Jacksonu v Mississippi, kde byl v roce 1989 taktéž založen. Soubor je tvořen tanečníky ze všech koutů světa (U.S.A., Havaje či Čech) a pod vedením Kathy Thibodeaux, jež v roce 1982 získala stříbrnou medaily v mezinárodní baletní soutěži, objíždí se svým programem celý svět.

Příběh programu Místo ukrytí byl inspirován životem dvou mladých židovských sester během 2. světové války. Sestry Corrie a Betsie ten Boom žijí v holandském městě Haarlem v klidu a míru až do příchodu německého gestapa. To vchází na scénu opravdu dramaticky, tanečnice předvádí dynamický tanec inspirovaný německými oslavnými pochody, hajlují, dupají, křičí. S chutí zastrašují místní židovskou komunitu, označují všechny cejchem šesticípé hvězdy a pošklebují se chaotické hrůze, jež se jejich obětem zračí v tváři. Corrie zděšena nelidským jednáním se uchyluje k modlitbě za ochranu své rodiny. Je však vyrušena Betsie, která přináší čerstvé zprávy o neklidech v ulicích. Zoufalé sestry neví kudy kam, když tu dostanou skvělý nápad, postavit si tajný úkryt a nadšeně svou ideu oslaví čardášovým tancem.

Úkryt se zdá být bezpečným až do chvíle, kdy do bytu přiběhnou přátelé sester, aby se též ukryly před běsem gestapa, které nelítostně vtrhne dovnitř a úkryt zboří. Obě sestry jsou deportovány do pracovního tábora v Ravensbrücku, kde vše drží pevně v rukou krutá frojlain Frauline. Ani zde však nepropadají zoufalství a obrací se k jediné jistotě, kterou jim nikdo nemůže vzít, ke své víře. Odvážně prohlašují, že: „ V Ježíši Kristu neexistují žádní sirotci!“

Což je velmi zajímavá věc, vzhledem k tomu, že židé na rozdíl od „křesťánů“ na příchod svého spasitele stále čekají a Ježíše poslali tam, kam dle jejich přesvědčení patřil - na Golgotu. Zdá se, že se tyto židovské sestry díky osvícenské péči křesťanského souboru trochu ve svém přesvědčení přeorientovaly.

Ovšem Betsie ani její víra nezachrání. Při jednom z nesčetných tvrdých výslechů pokojně odevzdá svou duši pánu. Corrie, zdrcena ztrátou své sestry, se tím více upírá ke své víře a prosí ještě o nějaký ten čas. A toho je překvapivě víc než dost. Přichází totiž osvobození. Válka skončila.
O mnoho let později se Corrie setkává na mezinárodním summitu tváří v tvář se slečnou Frauline, někdejší velitelkou Ravensbrücku. Počáteční šok a nenávist však překoná láska k bližnímu a láska božího milosrdenství, jimiž srdce Corrie stále překypuje. Frauline se tak dočká odpuštění.

Musím říct, že baletní vystoupení se mi opravdu líbilo. Občas jsem sice při poslechu nicotné playbackové hudby tiše skřípala zuby, ale taneční projev, dynamická kompozice a kostýmní show celého programu byly uchvacující. Ovšem židovky, které se modlí k Ježíši, to by se nemělo stávat ani v křesťanských uměleckých souborech. Ale budiž. Po skončení programu následoval rozsáhlý monolog uměleckého ředitele souboru Omega Balletu Magnificat Jiřího Sebastiana Voborského o lásce k Ježíši Kristu, který vyvrcholil oslavným sólo tancem překypujícím emocemi. Po něm následovala chvalozpěvná píseň jedné členky souboru věnovaná opět Ježíši Kristu, při níž se většina souboru začala modlit, extaticky vlnit a slzet. Naivně jsem si myslela, že jdu na balet a ne na setkání jakési sekty. Osobně si myslím, že pokud chtějí členové souboru ke svému programu přidat takto nábožensky zaujatou oslavu Pána (která opravdu netrvala pouhou chvilku), měli by na to své návštěvníky předem upozornit, případně je nechat vybrat, zdali se jí chtějí zúčastnit. Následná beseda už na mě byla více než moc, a tak jsem raději předčasně odešla s příjemným baletním zážitkem domů, i když mě „rozjaření“ členové téměř nepropustili ven. Samotný balet byl ale opravu skvělý.
 

text: Anna-Marie Neduhová