Akusticko-elektronická kapela s meotarovou projekcí. Nezní to v digitální době krásně? Tento nevšední zážitek mohli v sobotu 7.3. zhlédnout a prožít diváci v klubu Progres.
Manželské duo DVA (Honza a Bára), které si v Progresu odbylo premiéru na podzim doprovodem němého filmu Kabinet doktora Caligariho, zavítalo tentokrát do České Lípy se svou písničkovou tvorbou. A to ne ledajakou. Na jejich debutové album Fonók z roku 2008 nešetří hudební kritika chválou, a tak se „hudba neexistujících národu“, jak se charakterizují samotní interpreti, nesla klubem za účasti hojného počtu publika.
Koncert byl původně plánovaný na stání, neboť se na hudbu DVOU, která odkazuje k vlivům jako tango, kabaret, cirkus, popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk , dobře tančí. Opak byl pravdou, jelikož publikum obsadilo veškeré židle a zároveň si posedalo i po tanečním parketu na dodatečně rozprostřený koberec. Jako by tušilo, ba možná i vědělo, že zážitek bude hypnotizující.
V čem spočívá síla DVOU, když jsou jen dva? ON hraje na kytaru a zpívá. Ovládá při tom tzv. sekvencér neboli smyčkovač, do kterého si naživo nahraje na příslušný nástroj jakkoli dlouhou hudební pasáž, která je po sešlápnutí pedálu hrána stále dokola. Tím si vytvoří hudební podklad, nad kterým může stejným či jiným nástrojem vytvářet cokoli jiného. Kouzelný trik, jak nahradit chybějící spoluhráče. Takto ON mohl nahrát nejen svůj zpěv, kytaru či „kuchyňský“ beatboxový rytmický podklad, ale i JEJÍ saxofon, klarinet nebo zpěv, který toho večera měnil svou barvu a charakter podle žánru skladby, třeba i pomocí megafónu (Francé Trancé) či rapu (Pingu Hop).
Většinu skladeb z repertoáru hrálo manželské duo z již zmiňovaného alba Fonók, které jsou převážně doprovázeny předem připravenými elektronickými spodky tvořenými třeba vazbou kabelu nebo praskáním starého rádia. Zpěvný jazyk je smyšlený, postavený píseň od písně na znělostní podobnosti tu s ruštinou, tu s němčinou, latinou či francouzštinou. Někdy je úsměvný, někdy smutně naléhavý.
Dvojice během koncertu neměla nijak potřebu s publikem slovně komunikovat. Nebylo třeba, jejich hudba řekla vše za ně. Díky hudbě a projekci jsme se nořili do fantaskních světů. ONA nás jen občas upozornila, že uslyšíme „pseudoruské pseudoelektro“ či pseudoestónský pseudohip pseudohop“. My sami jsme mohli identifikovat finskou diskotéku, francouzský kabaret a mnoho dalších fůzí zemí a hudebních vlivů.
Poetický celek zkompletovala Markéta Hrubá z VJské dvojice 2M. Její meotarová projekce spolu s hudbou zapříčinila naše hypnotické usazení. Do nesrozumitelných textů, které i přesto vyprávěly, servírovala pomocí folií, obrázků a předmětů mikropříběhy, snové situace, surealistické skrumáže výstřižků z novin, fixou domalovávala předem připravené obrázky, či jen vyskládala písmenka s prostým sdělením „Honza – Bára – DVA – Ahoj“, jak tomu bylo při úvodní písni.
Vizuální zážitek spolu s hravým, láskyplným, humorným vystoupením v moderním „kuchyňsky-elektronickém“ hávu byl plný pozitivní energie, kterou DVA přenesli na publikum. To si díky tomu vyžádalo dvojitý přídavek.
Když je něco připraveno a promyšleno, je možná improvizace. A té umělecky hodnotné tu bylo na rozdávání. Ten cca. 60 minutový analogově vyráběný výlet po světě DVOU si návštěvníci klubu Progres užili dosyta.
Více takového!
P.S.: Pokud smutníte za svou neúčast, stáhněte si ze stránek 2dva.cz, jako malé odškodnění, předcházející album kapely DVA „Zvonění do mobilních telefonů“. Album obsahuje 24 regulérních mobilních vyzvánění této autorské dvojice (doporučuji 11. Elektroring).

Autor článku : Jiří Gottlieber