Novoborské divadlo září zimní tmou, přívětivě nás vítá na dnešním koncertu Ester Kočičkové a Lubomíra Nohavici. Čeká nás večer plný šansonu, alespoň tento příslib na nás kouká z plakátů. Zapadám do plyšového křesla akorát včas, z mírného přítmí se již vynořuje Ester a její hudební partner, který ji bude doprovázet na krásné křídlo značky Petrof. Ester nás vítá na svém představení, trochu nejapně, více ironicky...omlouvá se nám za svůj ušmudlaný svetr, prý zapomněla, že dnes vystupuje v divadle... Pokračuje ironicky, prý si na nás nechá rozsvícený ten krásný divadelní lustr, než ho divadlo bude nuceno prodat... dodává, že ta krize je prostě všude...a hlavně v tomto ex-sklářském veleměstě si vybírá svou daň (čímž asi narážela na krachující sklárny...)
Prohodí ještě pár „krizových“ narážek a pak už se pouští do své první „šansonové“ písně. Když se řekne šanson, představím si hodně, ale to, co předvedla Ester, rozhodně ne. Upřímně řečeno, moje uši trpěly nejen Esteřinou přehnanou sebeironií, nemastnou hudbou, ale v první polovině představení hlavně dosti špatným zvukem, až jsem si říkala, jak může někdo s takovými hlasovými schopnostmi hrdě vlézt na podium a předvádět něco, o čemž se domnívá, že to je šanson.
O přestávce jsem si říkala, že to je tedy dosti velké zklamání, a nevím proč je tato zatrpklá paní tolik populární. Alespoň mě velmi potěšil přístup pánů v livreji, kteří se kolem mě ochotně točili jako kolem nějaké komtesy, a já si díky jejich milému přístupu jednou vychutnala příjemnou divadelní atmosféru.
Zvonek ohlásil druhou polovinu. V rozpacích jsem usedla zpět, mile mě překvapil vyladěný zvuk, díky němuž se ukázalo, že Ester přece jen umí zpívat. A Lubomír taky. Druhá polovina měla být především o životních banalitách, jako lásce, nemocech a smrti. Pobavil mě Lubomírův hiphop, parodie na Evu a Vaška již méně, ale každopádně druhá polovina už se nesla rozhodně více v šansonovém duchu.
Esteřiny super-ironické, zatrpklé, sebeironizující a všehoironizující vtipy, mi ovšem koutky necukly ani jednou. Asi mě nebavilo poslouchat její nářky, zatrpklost, až zášť. Asi bych pro poslech těchto textů musela být o dosti starší, nešťastná a opuštěná rádoby intelektuálka, abych pro ně měla pochopení. Ale upřímně řečeno nechci.

P.S.: Probírala jsem Ester s lidmi, kteří také zažili nějaké její koncerty, protože mi vrtalo hlavou, kde se na ní vzalo tolik chvály, po tom co jsem viděla...a zjistila, že prý jednou je výborná, podruhé zase hrozná, podle toho jak se vyspí, takže tento večer prostě nebyl její den, doufejme...
 

Autor : Anna Neduhová