Je čtvrtek večer a před Novoborským divadlem se mísí hromada lídí všech věkových kategorií i společenských postavení. Atmosféra je nabitá napjatým očekáváním, dnes večer je Slet bubeníků.

Stejně jako všichni ostatní nedočkavě usedám někde uprostřed sálu. A tu už na podium přicházejí Pavel Fajt a jeho čeští, američtí a hlavně japonští hosté, které si pro tuto každoroční událost tentokrát přizval. Po krátkém úsměvném úvodu zazní první údery, rytmus se pomalu stupňuje, postupně se přidávají všichni členové této přechodné hudební sestavy a rozehřívají publikum svými mimořádnými zvukovými projevy. Bubny všech rozměrů i druhů, se mísí s doplňkovými samply a skvělými Zemanovými klávesami.

Nečekaný rozměr dodá celé zvukové sestavě japonská zpěvačka Yumiko, která svým skvělým hlasem splétá v sále neuvěřitelné příběhy, které se dotknou každého z nás. Měníc se z roztomilé manga holčičky až po krvežíznivou harpiji, nabíjí každého návštěvníka dechberoucí energií. Roztomilá malá Japonka, skákající i plazící se v kimonu po scéně, prokládající své výstupy prvky japonského mimického divadla, nás všechny zcela uchvátí. Jeden zvukový obraz střídá druhý, vše se mění až se schizofrénní příchutí. Ani na chvilku není čas se nadechnout, mrazení mi svírá útroby, jsem zcela u vytržení. Fascinovaně sleduju podívanou, která se člověku nenaskytne každý den a marně si přeju mít více očí, uší, hlav, abych stihla sledovat vše najednou. Při skladbě „Gorila“ Yumiko poskakuje jako pravý King Kong. Skladbu „Barel“ má na svědomí mistr Steve Eto, který svou hrou na opravdový barel a hlavně svou nespotanou energií provede s diváky taky své. Po chvíly Eto vymění Barel za obyčejnou krabici a spolu Jimem Menessesem předvádí parádní hru na krabice.

Pavel Fajt, jež vše spokojeně diriguje, nelení a nadšeně poskakuje od jednoho nástroje k druhému, až v jednu chvíli popadne vozembouch s heslem: „Nebojíme se folkloru...“ a ve spojení s osmibitovým klávesami vznikne parádní mix. To vše prokládáno rozvernými projevy Miloše Vacíka, a výbornou hrou Junko Hondy, Pavla Koudelky a Jima Menesese, má na svědomí dokonale se prolínající směs zvuků, jež se důvtipně doplňují.

Závěr se rovná extázi, celý sál se pomalu navrací z exotických světů do kterých se díky těmto výborným umělcům dostal, s nadšením povstává, a potleskem vzdává hold skvělému výkonu všech zůčastněných. Nestává se každý den, že by celý sál povstal a nadšeně tleskal umělcům. Ne každý den se ovšem koná Slet bubeníků. Ještě jednou vzdávám hold Pavlu Fajtovi a jeho přátelům a děkuji jim za krásný nejen muzikální zážitek.