Šumící sál se zvolna zaplňuje, míst ubývá. Ještě si objednám něco dobrého k pití a pak už jen netrpělivě čekám. Číšníci pomalu mizí a s úderem sedmé hodiny večerní se rozezní bicí, k nim se přidává klavír a kytara, pak už nastupují dechy a já jsem skoro v sedmém nebi. Nejsem znalec jazzu a swingu, ale tuhle hudbu mám opravdu ráda. Proto jsem se vypravila na koncert Bigbandu Česká Lípa, který se konal 18. 6. v sálu hotelu Merkur s hostem Ondřejem Rumlem. První písně byly v podání Evy Jirků a Jany Matuškové, velmi energických to zpěvaček. Prožívaliy melodie, na které se možná ani sedět nedá, i když stolové uspořádání bylo ten večer příjemné. Pak už nastoupil host Ondřej Ruml a tahle hvězdička české scény mě vážně překvapila. Dokázal prožít každý tón, pohyb a rytmus. Byl vtipný, působil jako normální kluk, co prostě jen moc rád zpívá. A zpívat tedy vážně umí. Bigbandu nelze upřít, že dokázal publikum velmi potěšit. Nádherně zvládnutá sóla, síla hudby, to a ještě víc vykouzlilo na tvářích posluchačů blažené úsměvy. A tahle radost je vážně nakažlivá... Nemá asi cenu jmenovat hity, které zazněly. Písní ten večer bylo přes třicet. Decentní a kultivované, živé a houpavé i pomalé. Přestávka přepůlila koncert dřív, než bych se nadála. Čas doplnění něčeho příjemného do sklenek a čas promluvit se známými. Pak se jen vrátit na svoje místo a nechat se dál unášet do krajin rytmu, aranží, melodií a hlasů. Opět se představily obě zpěvačky a po nich zase Ondřej Ruml. Uvolněnost projevu hudebníků a určitá lehkost podání, i to je možná důvod proč tento večer byl tak příjemný. Pod vedením Jiřího Tulacha se nám zase dostalo jedné hudební lahůdky. A díky za ni.

Lenka Křivánková (text, foto)