Jaroslav Jeroným Neduha, narozen těsně po 2. světové válce v České Lípě. Zakladatel a leader významné alternativní rockové kapely THE ROCKS a JOKES EXTEMPORE BAND. Souputovník Plastic People, DG 307, Karla Kryla, Václava Havla, Vlastimila Třešňáka a mnoha dalších... Muzikant, kreslíř a spisovatel. Emigrant. Staronový všeuměl, ovšem ten, který nemlčí, zkrátka ten, co se sem nehodí... Prokletý básník a milovník života. Syn bujarých rodičů, otec mnoha dětí a hlavně myšlenek...

Se svým otcem si povídala Anna-Marie Neduhová.

AMN: V květnu budeš hrát v České Lípě. Jaký je tvůj vztah k tvému rodnému městu a jeho okolí? Hrál jsi tady vůbec někdy?

JJN: Hraní v mém rodném městě bude premiéra, myslím, že jsem tady hrál v roce 1969 jenom v nějaké hospodě. Rozhodně se těším, i když nyní vypadá Česká Lípa jinak, nežli před čtyřiceti lety, ale ona po hospodaření komunistů vypadá jinak celá tato kdysi krásná země. Paneláky, "Bazén...", těžba uranu .

AMN: Co tě vlastně přivedlo ke kumštu? Jaké byly tvoje začátky a vzory? Úspěchy? Čemu všemu jsi se v té době věnoval? Jaká byla reakce režimu a jak ses s ní vyrovnával?

JJN: Nejdříve ze všeho jsem hodně kreslil a četl. Pak jsem dostal kytaru, trochu jsem zpíval a postupně jsem si psal písničky. Pořád jsem toužil po vlastní kapele, prožil jsem si všechny trable se sháněním zkušebny a aparatury. Chtěl jsem a chci dosud sdělit: Jak to vidím já. Snad se mi to občas i podařilo. Vyrostl jsem na blues, na Donovanovi, Beatles, Shearchers a později jsem miloval a miluji dodnes Hendrixe, Zappu, King Crimson, Steppenwolf... Vystupoval jsem od osmnácti let, potom jsem byl sedm let profi muzikant. V roce 1973 jsem byl zbaven statutu profíka a to mě tak naštvalo, že se Extempore teprve pořádně rozjelo.Vznikla první dobrá sestava (Marek, Hradec, Tomášek, Drvota, Křečan) a pořad "Pohřeb funebráka". Po návratu z cest po Evropě (68,69) a po ruské okupaci bylo jasné, kdo kde stojí a co nás čeká. Tím urputněji jsem si šel za tím svým. K nelibosti mocných. Až jsem si v roce 1983 vysloužil vystěhování do Rakouska v rámci akce StB "Asanace".

AMN: Co si myslíš o současném mýtu Undergroundu? Nezdá se ti, že protirežimních mučedníků je najednou jak hub po dešti? Co si myslíš o Cibulkových seznamech? O podepsaných spolupracích, jež jsou často medializované... Bylo to vždy stejné?

JJN: Undergroun bylo společenství volné a vlastně "byl v androši" každý, kdo si tvrdošíjně dělal to svoje, bez ohledu na to, co mu to "vynese", tedy peníze, nebo kriminál... Bylo v tom androši spoustu ocásků, kteří se táhli za hvězdami androše, za Magorem, Egonem Bondym, a taky spousta obětavců, kteří pomáhali realizovat tajné koncerty, výstavy, setkání. Dnes to vypadá, že to byli všechno pašáci, ale jako vždy a všude byli tam i práskači a vyžírkové. Většinou tito machři vykládají nyní u piva, jak s těmi komunisty tehdy uměli zatočit. Vyčůrat!
Ti, co skutečně něco dělali, po těch něco také zůstalo a je to někde vidět, či slyšet. Opomenuti nejsou, byť i třeba skromně mlčí.
A kdo se propůjčil ku spolupráci s StB dobrovolně, či dokonce za prachy a kdo byl donucen spolupráci podepsat, či se dostal do Cibulkových seznamů podvrhem StB, se daří rozkrýt. Že Cibulka seznamy vydal, bylo správné, ale hlavně měly vyjít nejprve seznamy estébáků a ti měli být potrestáni! Někomu vyhrožovali, někomu slibovali a mně to právě nejvíc šokovalo, jak mě jedním dechem označili za nejhoršího nepřítele socialismu a za pár minut mne chtěli přemluvit ku spolupráci, že prý potřebují takové "chytré" lidi s rozhledem. A to již někdy v roce 1972! Vyčítali mi že jsem byl na Západě, protože: Jsem TO tam viděl. Mohl jsem je usvědčit ze lží o bídě kapitalismu. A že jsem se vrátil? To bylo vlastně taky - špatné !!! Přesto si mne chtěli koupit...Těžko pochopitelné, že?

AMN: Co si myslíš o Undergroundu obecně? Co pro tebe znamená tato myšlenka? Co pro tebe v té době symbolizovala?

JJN: Underground existoval již v prvních civilizacích, vždycky byl kdosi v opozici, dělal si umění neoficiální, potajmu, pro pár přátel. Underground byli i křesťané v katakombách. A vždycky to bylo nějak "vo kejhák!" Vždycky se najdou lidé, kteří si jdou tvrdošíjně za svoji pravdou v politice i v kumštu.Underground existuje i v Islámu. Jan Hus či Luther byli "Magoři" své doby. Na loňské konferenci či setkání nejvýznačnějších filozofů dneška, přijali tito myslitelé takovýto závěr: Dnešnímu lidstvu nejvíce škodí ORTODOXIE a nejvíce prospívá : HEREZE !
Underground sedumdesátých let bylo společenství "tvrdošíjných" blouznivců v tom kladném slova smyslu.

AMN: Vzpomínáš na tuto dobu rád? Čím byla výjimečná?

JJN: Sedmdesátá léta, doba Undergroundu a Alternativy byla doba Normalizace a nesmírné kulturní bídy. Zároveň ale doba pospolitosti umění v opozici, do roku 1973 vyšla všechna zásadní alba kapel, jako Pink Floyd, Led Zeppelin, Yes, atd atd. Tlak režimu, tedy útlak, inspiroval mnohé kumštýře k dílům zásadním a velice obsažným, novátorským. Bylo nám živořit ale zároveň spolupracovat s nadšenci, plnými energie nespoutatelné a kdo zájem měl, byl v kontaktu se Západem a s uměním světovým. Jezdili za mnou přátelé, které jsem získal na cestách po Evropě, vozili novinky z hudby i literatury. Vozili i struny na kytary, drobnosti, bez kterých se kumšt dělat nedá, až po tu Indickou žluť k malbě olejem...V té době jsme také byli schopni zkoušet pět dnů v týdnu po čtyřech hodinách a proto vznikaly věci, dnes již neopakovatelné. Bylo to skládání a aranžování společné, byla to "Vzájemnost".
Byla to doba šedá a děsivá - ale jen pro ty, kdo na tu hru přistoupili. Kdo se stali sami tou "Šedou zónou", kradli pro rodinu a jezdili na chatu, chodili k volbám a nakonec podepsali "Antichartu", aniž by četli -Chartu 77.

AMN: Píšeš paměti.  Na co se můžeme těšit? Kdy vyjdou?

JJN: "Paměti" jsou prakticky hotové, práce na tom ale ještě bude dost. Mám asi 4.000 fotografií, je až s podivem, co se vše zachovalo. Vyjde to snad ještě před prázdninami a někoho v té knize potěším a někoho naštvu. Doufám, že každému, co si zaslouží, přisoudím. "Někomu kořínky, někomu nať." Tak ať! Chci, aby to byla pohádka pravdivá a ten život můj mi připadá, že přes nesčetné trable, byl chvílemi pohádkou kouzelnou a jistě neopakovatelnou.

AMN: Čemu dalšímu se v současné době věnuješ? Už jsi v důchodu. Užíváš si ho?

JJN: Extempore hraje. Dokonce s Jirkou Hradcem, hrajeme si i v triu a někdy musím i sám samotinký, jako 25. dubna, kdy budu dělat předskokana Plastic People v Borovnici. Jako vždy kreslím, v květnu bude vernisáž výstavy mých grafik, kreseb a olejíků v Mělníku, kafé Želva a už se těším, jak si napíšu tu krásnou legendu z Kašperských hor o té cikánce nespravedlivě potrestané a o tom mrtvákovi od kostela Sv. Mikuláše.
Tak si důchod užívám, že konečně mohu dělat co jsem nestihl, ilustroval jsem novelu Karla Klostermanna... Jenom stále škemrám o chvíli ještě času, abych to dokončil, co mám v palici, ale vím, že to je rouhání. Nejsem tak pilný, jak bych měl být, ono přátel a akcí je mnoho a hory lákají na čundry...No, tak si to užívám se vším všudy, jen abych ten svůj "starej kotel" nepřetopil, jako se to stalo nyní konzumní ekonomice světové.

AMN: Existuje mnoho vesmírných teorií.  Ty jich máš v zásobě hned několik. Které věříš nejvíc?

JJN: Bůh je IDEA. Vesmír je hmota. Hmota je podřízena myšlence. No a bez lásky ten život nemá smysl. Hlupák se dokáže nudit ve dvaceti i v šedesáti. Nejdůležitější je neztratit v sobě zvídavost. Moc je nemoc. Majetek mnohdy břemeno. Kdo se uzavírá do ghet majetných, ztratí svobodu a nakonec i to bezpečí. Snobi táhnou... Ale to by bylo zase na dlouhé povídání. Nejsem spasitel, ani nechci být kazazatel.
Ať si každý staví ten svůj svět, jak jemu vyhovuje, ať si poslouchá třeba i normalizační POP, já u toho být, naštěstí, nemusím.Ta "bedna" se dá vypnout a do blbý společnosti se dá: Nejít. Príma lidí znám zaplaťpánbůh HODNĚ.

AMN: A nakonec, těšíš se na svůj koncert v České Lípě?

JJN: Těším se, ale i na celé ty tři dny v Lípě, určitě potkám prima lidi a snad i místa, která si pamatuji z dětství, alespoň některá, nezměněná... Třeba přijde na náš koncert i někdo z Lípy, koho jsem již dlouho, dlouho neviděl. Srdečně zvu!