Ivana Honsnejmanová se narodila v Tanvaldě, působila jako učitelka a pak také zástupkyně ředitele v ZUŠ v České Lípě, patnáct let byla zřizovatelkou a ředitelkou ZŠ a MŠ Klíč s.r.o.
O její současné práci, o tom jak se jí daří a jaké má plány si s Ivanou povídala Lenka Křivánková

Co tě zaměstnává v současnosti ?

Já mám momentálně tři zaměstnání, tak se je pokusím nějak odstupňovat. Na prvním místě je práce v časopisu Moderní vyučování, kde jsem od ledna šéfredaktorkou. Je to časopis na podporu rozvoje škol. Snažili jsme se jej změnit jak po designové stránce, tak i po obsahové. Je tam úplně nový tým lidí se kterými se mi velmi dobře spolupracuje. Dále učím na Technické univerzitě v Liberci, na katedře pedagogiky a psychologie. A v Klíči jsem zůstala od ledna jako zástupce ředitele a budu se snažit do června předat všechny svoje zkušenosti a poznatky nové paní ředitelce. Zatím nám to spolu hezky klape :-)

Nestýská se ti po ředitelování v Klíči?

Já jsem tam pořád a není to velká změna, nedělá mi problém být podřízená ve své škole, byl to krok kterého určitě nelituji. Bylo to potřebné, po 15-ti letech ředitelování a majitelování, zase začít dělat něco nového. Učit na vysoké škole byla výzva a nakonec přišla ještě další ve formě časopisu, takže mám těch nových úkolů dost. Mám ještě další aktivity, jsem např. poradce Mladé fronty Dnes pro oblast školství, také člen Rady vzdělávacích programů VÚP Praha. Vypadá to nabitě, ale není to tak strašné, protože mým hlavním oborem je dramatická a osobnostní a sociální výchova. Já si vlastně pořád hraju.

Navázala bych na jiné aktivity, které máš, mezi ně patří třeba i Klub u Bílého králíka. Jak vznikl? Proč ten název?

Vznikl v mé hlavě ve chvíli, kdy jsem si říkala, že vlastně nic nedělám, a že bych měla nějak zúročit svoje studia na DAMU. Já jsem od malička recitovala a když jsem učila na Zušce, tak jsem dělala i různé výstavy. Chtěla jsem se zase do něčeho pustit... Jmenuje se podle knihy „Alenka v říši divů“. Říkala jsem si, že to nebude až tak komerční programová nabídka, ale že to bude něco „v, za, pod, nad“, takže první pořad byl nazván „Z nory Bílého králíka“. Byl věnován tvorbě Mirky Kadlecové. Následovaly další pořady, posledním byly "Modlitby z archy".

Byla delší pauza, proč?

Byla způsobená asi i tím, jak jsem měnila zaměstnání, začala jsem učit na vysoké škole. Hlavně jsem budovala dům, byla jsem víc stavebník a méně jsem se věnovala umění a poezii :-) .

Bude vyšší frekvence setkávání? Co se chystá ?

Na březen chystáme autorské čtení Jana Hocka a jeho knihy „A šaty skáčou po žábě“ ve spolupráci s městskou knihovnou a její ředitelkou paní Danou Kroulíkovou. V květnu bychom chtěli udělat Českolipské Zelené peří, pokud se to podaří, tak s Vladimírem Kováříkem, který dělal večery autorské poezie v pražském Rubínu a našel i mě a Honzu Hocka na severu Čech. Rádi bychom v něm představili Českolipské mladé básníky. V říjnu bych si chtěla splnit svůj sen a udělat pořad ruských básnířek a v prosinci bychom chtěli dodržet tradici vánočních pořadů, a to opět v Žizníkovské kapličce, Magdalence a v Basilice Všech svatých v České Lípě. Tentokrát to bude poezie Bohuslava Reynka, doplněná pěveckými sbory a muzikanty Štěpána Přenosila.

Jak vybíráš náměty – lidi do Klubu u Bílého králíka?

Asi vždycky vnucuji lidem na co právě myslím, nebo své dlouholeté lásky. Třeba Hrubínovy „Lešanské jesličky“ jsem v sobě nosila 15 let, ale ten čas uzrál až o předloňských Vánocích.. Vždycky se snažím propojit pořady s naším městem. O tom právě „Klub u Bílého králíka" je, že recitátoři, hudebníci a výtvarní umělci jsou z Českolipska.

Ty jsi po určitý čas vedla neprofesionální literáty v České Lípě. Nemáš chuť to obnovit ?

Kdysi existoval v Lípě Klub neprofesionálních literátů, v jednom období jsem ho vedla já, potom to byla Mirka Kadlecová. Velmi mě potěšilo, když mi říkal Honza Hocek, že se pravidelně setkává v Praze v kavárně s dalšími umělci – píšu o tom i v rozhovoru s ním v Moderním vyučování. Ale já tu ambici teď nemám, nechce se mi někde vysedávat a mluvit. Líbí se mi vytrhávat různé věci, a propojovat texty, hudbu, žánry...tak, aby ten program byl pestrý. Deníky M.B. byly třeba ve sklepeních Vodního hradu a hráli tam dvě českolipské kapely, Papír Sklo Plasty, Pupíček a pražští The Roads....

Děkuji.