Iva Bittová se narodila v roce 1958 v muzikantské rodině. Vystudovala herectví a prošla mnoha hudebními žánry. V současné době žije v USA.

Jak se Vám daří?
Děkuji za optání, daří se mi dobře, nemůžu si stěžovat.
 
Vaším životem je hudba a zvuky, velmi tuto oblast vnímáte. Nevadí vám ten "hudební smog" všude kolem? V restauracích, obchodech...
Samozřejmě, že všechen ten hluk vnímám intenzivně a vybírám si pečlivě místa jak k práci, tak i k relaxu, abych byla co nejvíce v klidu. V České republice a nejen v ní se hudba v restauracích pouští necitlivě a nevkusně, a navíc ta úplně komerčně-průmyslová z rádiových stanic. Už jsem kdysi měla takovou ideu, že by byl vhodný pracovní úvazek pro výběr hudby v určitých společenských prostorách. Většinou se to řeší naladěním, někdy i ne úplně čistým, rádiové stanice a basta. Samá reklama...
Jezdím hodně po světě a mám úplně nový poznatek z poslední doby. Od tohoto hluku se konečně v některých místech upouští a upřednostňuje se ticho. Z toho mám velikou radost, protože v komunikaci s ostatními lidmi máte najednou daleko větší pohodu a silnější dojem.
 
Cvičíte denně? Byl někdy den, kdy jste housle vůbec nevzala do ruky?
Bohužel i takové dny jsou, hlavně při cestování. Někdy si na letišti, když je více času, sednu do kouta a brnkám, ale v letadle to nejde.
 
Hodně umělců se nechalo pojistit, nepojistila jste si ruce?
Tím se nezabývám, neřeším to.
 
Začátky hry na nástroj jsou velmi náročné, jaké byly ty Vaše?
Ano, velmi náročné, také jsem toho po několika letech nechala. Ale jsem šťastná za ten okamžik, kdy jsem se k houslím opět vrátila, a i když jsem začínala znovu, už s větší radostí a touhou po nových poznatcích.
 
Existuje nějaká rada pro začátečníky, jak vydržet?
V každém případě je nutno brát cvičení na nástroj jako hru, hrát si s houslemi a nejlépe zapojit do hry i další zúčastněné a pohrávat si se zvukem, začít si sám vymýšlet, improvizovat. Určitě není dobrá izolace, kdy je žák pouze sám a s učitelem. Musí být chvíle na hraní s kamarády, kteří můžou třeba ťukat do dřeva nebo hrnku, možností je spousta. Ovšem důležitá je trpělivost a ve chvílích, které vždy jednou za čas přijdou, když se nedaří, věřit tomu, že je to jen na chvíli a jen proto, že pak přijde úspěšnější den a bude se dařit lépe.
 
Hudebníci jsou často zařazováni do škatulek, i když je to asi trochu nesmyslné. Přesto: kam byste se zařadila vy? Píše se o vás, že překračujete žánry...
Pro mne v hudbě neexistují hranice žánrů, myslím, že když děláte hudbu otevřeně a naplno, měl byste být schopen zahrát či zazpívat jakoukoli písničku. Vše je to jedna hudba.
 
Alternativní hudba je brána jako hudba pro intelektuály, možná i proto, že cesta k ní není snadná. Proč by na Vaše koncerty měli chodit i "obyčejní lidé"?
Na mé koncerty chodí jak kojící matky s dětmi, tak odrostlejší děti, studenti i úplně staří lidé, které hudba zajímá a chtějí se bavit a poznávat. Jsem šťastná, že nepatřím jen určité sociální vrstvě, ale zřejmě i díky tomu, že hraji různé druhy koncertních pořadů, je publikum maximálně rozmanité.
 
Hrajete ráda v Čechách, rozumějí Vám Češi?
Určitě ano, také se stále v ČR objevuji a moc si vážím českého publika. Díky filmu Tajnosti se zájem o mou hudbu rozšířil i do dalších vrstev a já si dnes jen uvědomuji, jaká je to zodpovědnost, své posluchače nezklamat.
 
Jak moc jsou pro vás důležité texty? Jak hledáte ta pravá slova?
Text musí být silný jak emotivně, tak i intelektuálně. Pokud nemá svoji hloubku, radši zvolím skladbu beze slov.
 
Působíte jako člověk s obrovskou energií. Kde ji čerpáte?
Každý den je důležité pečlivě zorganizovat svou práci i zájmy a dobře rozložit síly, není to lehké a občas je to nad lidské síly, snášet a vnímat celé dění okolního světa a udržet si svůj postoj. Musíme bojovat a těšit se z každé maličkosti.
 
Na svých vystoupeních se setkáváte s výjimečnými hudebníky, jací jsou jako lidé? Prožíváte s nimi souznění i na lidské úrovni?
Výjimeční hudebníci jsou zároveň výjimeční lidé s obrovským darem.
 
Je někdo, s kým byste velmi ráda spolupracovala, ale ještě nepřišla ta pravá náhoda?
Určitě ano, ale práce je tolik, že všechny nové nabídky jsou ty pravé náhody.
 
Žijete v Americe, cítíte se tam doma?
Cítím se doma tam, kde je krásná příroda, klid a nerušený prostor k práci.
 
Vystudovala jste herectví, hrála jste v několika českých filmech, naposledy to byly Tajnosti Alice Nellis. Nedostala jste třeba v Americe nějakou nabídku? A přijala byste ji?
Zatím nic nového nepřichází a já o tom ani nepřemýšlím.
 
Jak moc plánujete do budoucna?
Příliš dlouhý čas dopředu ne, snad tak jen dva roky, v dnešní úzkostlivé době opravdu ani nevíte, co se může přihodit příští den.
 
Přebal CD Jako host jste kreslila sama, věnujete se kresbě či malbě? Neláká vás tento druh tvorby?
Velmi si přeji mít více času a věnovat se malování, byl to i sen mého tatínka Kolomana, nedožil se toho. Uvidíme, co čas ukáže.
 
V jednom rozhovoru se vás ptali, jestli se cítíte jako šamanka. Cítíte?
To vůbec nekomentuji, všechna tato označení mohou být velmi zavádějící, nepotřebuji to.
 
Řídíte se vnitřním hlasem, intuicí. Je pro Vás hudba ventilem?
Ano, ano, ano.
 
Co posloucháte při jízdě autem?
Svůj motor boxer.
 
Vystoupíte také v České Lípě, a to 14.8. v rámci prologu festivalu Lípa Musica. Na co se můžeme těšit?
V mých sólových vystoupeních program vzniká až na místě, výběr skladeb je rozmanitý. Těším se na publikum!
 
Děkuji.