Pro dubnové vydání měsíčníku Lípa jsme oslovili představitele církví fungujících v České Lípě. Šlo nám o to představit Velikonoce v duchovní rovině. Jedním z oslovených byl i mitoforný protojerej Mykola Ončulenko...

Jaké je poselství Velikonoc?

Osvobození od zla jehož výsledkem je skutečná radost, pokoj. V tom je smysl Ukřižování a Vzkříšení. Lidé se možná ptají: proč ti křesťané oslavují ukřižování, tj. zabití nějakého „člověka“? Co je na tom zvláštního? Někteří křesťané udělali z událostí Velkého pátku doslova jatka, čím víc krve, tím větší duchovnost. Ale podstata není v množství utrpení, ale v oběti spravedlivého člověka, pravoslavně řečeno Boho-člověka. Události je nutné chápat v starozákonní souvislosti, bez toho dojde ke zkreslení. Proto říkají pravoslavní velikonocím Pascha, podobně jako Židé, kteří také slaví v tomto období svátek odchodu z Egypta. Při této příležitosti se obětuje beránek, oběť poděkování za vysvobození z egyptského otroctví. Ukřižování a Vzkříšení Ježíše Krista jsou duchovním naplněním tohoto předobrazu a zahrnují na rozdíl od Izraele celé lidstvo. Kristus na sebe přijal všechno zlo lidí a stal se dobrovolně obětí, kdy při dočasné tělesné smrti sestoupil do pekla, aby osvobodil tam uvězněné duše a poté vstal z mrtvých, čímž dokázal, že překonal sílu smrti, zla a dal lidem možnost nového způsobu života. Ale je na každém, jak tuto alternativu přijme, každý má svobodnou vůli a je za sebe zodpovědný. Historie i současnost potvrzují: kdo správně pochopil události Paschy, proměnil svůj život k něčemu lepšímu, novému, a ten, kdo tyto skutečnosti přehlíží, je stále spoluúčastný na té velké porci zla, které stále zotročuje svět-ne kvůli Bohu, ale díky člověku, který se nechce změnit.

Jak slavíte tyto svátky - z pohledu duchovního?

Slouží se dlouhé a v rámci roku jedinečné bohoslužby, které pomáhají člověku vžít se do vzpomínaných a oslavovaných událostí jako by byly dnes. Řeší se zde otázky, které zajímají každého člověka: zrada, strach, utrpení, smrt, dobro a zlo… Bohoslužebné texty jsou krásné, básnické a velmi hluboké-odhalují mnoho tajemství. V našich podmínkách se neslouží všechny bohoslužby, tak jako v tradičně pravoslavných zemích, vybírá se to nejdůležitější, povětšinou se od velké středy slouží každý den jedna bohoslužba, na které se duchovně prožívá obsah toho dne. Středa-zrada, čtvrtek-poslední večeře, ve čtvrtek večer utrpení Krista, v pátek ukřižování a pohřbení, v sobotu se vyjadřuje smutek nad hrobem, ale i radost ze sestoupení do pekla a od půlnoci ze soboty na neděli začínají velmi radostné a duchovně světlé oslavy Vzkříšení, které je završením všech předešlých dní a vrcholem celého církevního roku. V tento den se posvěcují již nepostní pokrmy-hmotné se zduchovňuje, vše se prosvětluje, duchovně raduje! Pascha je každý rok novým začátkem, novou možností k lepšímu.

Proč je důležitý půst?

Půst proměňuje celého člověka. Dnes je problém v tom, že ačkoliv lidé uznávají existenci něčeho nehmotného, myslí si, že mohou žít jak chcou, dělat si co chcou, aniž by to mělo dopad na jejich vnitřní, můžeme říct duševně-duchovní život. Omyl je v neznalosti, že vše je propojené. Tělo s duší a naopak. Změna stravy, ne její naprostá absence-jak mnozí mylně tvrdí, přináší proměnu i uvnitř člověka. Ve starých dobách byl půst běžný i u pohanů. Dnes ho lidé nechápou a i většina křesťanů půsty fakticky nedodržuje nebo přímo zavrhuje. Lidé ochuzují sami sebe. Každý si to může zkusit-přestat jíst všechny živočišné produkty a najednou člověk není tak zatížený, vidí věci jinak… Ale tělesný půst je pouze odrazovým můstkem pro vnitřní proměnu, jakési léčení duše-o to především jde, postit duchovně, zbavit se zlých vnitřních návyků, kterými ubližujeme sobě i okolí. Tělesný půst bez toho duchovního je vlastně pouze dieta a to je málo.

Za pravoslavnou církevní obec
 

Duchovní: mitoforný protojerej Mykola Ončulenko
Pomocný duchovního: jáhen Marek Maxim Švancara.