V minulém dílu jsem se s vámi rozloučil v okamžiku, kdy do restaurace vstupoval kníratý muž, jehož by za rockera nepovažoval snad jen úplný diletant. Seděli jsme tehdy s Petrem Živsou, který se rozhodl, že mě překvapí pozváním dalšího společníka.
Petr Šusta se za bigbíťáka považuje od roku 1966, kdy chodil do deváté třídy základní školy a založil svou první skupinu Tellstar.
"Všichni hráli Shadows, ale my přišli s rokenrolem. Za své vzory považuji Deep Purple a Black Sabath," ujasnil mi hned na úvod, co je jeho krevní skupinou.
Tellstar však byl jen jednoroční projekt. Když Petr Šusta přešel na střední školu, hrál sólovou kytaru s Kentaurem II, kam ho přivedl Láďa Tomek. O této skupině významně pojednává díl věnovaný Jaroslavu Hachovi. Po roce následovala skupina Generals ve složení Jiří Kudrna (basa), Milda Jabálek (zpěv) a Sváťa Cmíral (bubny). Hráli většinou převzaté hity od Beatles a Rolling Stones.

Petr Šusta po maturitě projekt Generals opustil a na čas přesídlil do Ostravy. Hrál v jazzrockové kapele Vincebus Eruptum, doprovázel vycházející hvězdičku Heidi Janků, udělal si profesionální muzikantské zkoušky a vyjížděl i do Polska. "Ostrava je pro muzikanty nejlepší škola," poznamenal a připomněl slezskou líheň talentů.
V roce 1974 se vrátil na Českolipsko a založil Perpetuum Mobile. V něm se sešel s bývalým zpěvákem Strawberry Sellers Group Pavlem Žalmanem. Dalšími členy kapely byli Libor Novák (basa), Bohouš Šimek (bicí), Láďa Matěcha (po Liborovi Novákovi převzal basu), Jiří Chvojka (druhý bubeník) a Jiří Janouch (klávesy). Legendárním se stal už v seriálu zmíněný koncert v Chotovicích v srpnu roku 1975, který mnozí považují za konec bigbítu v našich končinách. Petr Šusta ho popsal následovně:
"Neměli jsme v té době vůbec kšefty. Sice jsme nebyli oficiálně zakázaní, ale hospody zřejmě měly zákaz nás brát. V Chotovicích jsme přes den postavili aparaturu a pak se šli vykoupat. Když jsme se vrátili, bylo u hospody snad sedm stovek lidí. A to jsme v okrese vůbec nevěšeli žádné plakáty. Libor Novák si neodpustil několik poznámek k hlídkujícím policistům a už to jelo. Přijely čtyři antony, se psy... Mrzí mě, že se tenkrát lidi nešprajcli. Potom jsem se muzikantsky několik let plácal. Oženil jsem se a hrál jen zábavky. Od roku 1979 jsem působil profesionálně po barech. Až po revoluci jsem znovu založil Perpetuum Mobile 20 Years After a později kapelu Alabama City."
Přestože byla kapela Perpetuum Mobile vlastně jen jednoročním projektem, stala se v sedmdesátých letech doslova kultovním pojmem. Po rozhovoru s Petrem Šustou jsem se sešel se svým kamarádem a ten po zmínce, s kým jsem zrovna mluvil, ožil. „Perpeťáci? Za těmi jsme se táhli po celém okrese. To je prostě moje mládí.“
První koncert odehráli na Práchni pro sto lidí a v době největšího rozmachu stíhali až čtyři akce týdně. Především v Sosnové, na sále pro tři sta lidí. Je ale jasné, že od počátku byli trnem v oku normalizačním ostřížům. Už proto, že mezi jejich fanoušky převládaly „máničky“. Přesto stihli pro ústecký rozhlas nahrát čtyři skladby: Vas dis, Stone boogie, Zvony a Jamboree. Za největší hit Petr Šusta považuje píseň Zvony, jejíž melodii převzali od britské kapely Wishbone Ash. Mimochodem tato kapela byla první, v níž hráli dva sóloví kytaristé.
„Zní v povětří úzkost zvonů spících v nás. Zpívání vln, hledím sám na černou hráz.“ Slova složili společně s Pavlem Žalmanem.
„A pak jste už hrál jen barovky?“ zeptal jsem se troufale.
„Jaký barovky?“ osopil se Petr Šusta. Evidentně jsem se ho dotkl. „S barovkama jsem skončil hned po revoluci. Do té doby to prostě jinak nešlo, když jsem se chtěl hudbou živit. Vždyť s Alabamou jsme objížděli akce, na kterých se sešlo i deset tisíc lidí. Co je tohle za barovku?“

Alabama byla zaměřena spíše na country hudbu s prvky rocku. Kromě převzatých písní měla v repertoáru i skoro čtyřicet vlastních skladeb. Sešel se v ní s Pavlem Zelenkou a Františkem Svobodou. Objížděli truckfestivaly a podobné akce v Čechách i v Německu. V roce 1994 se ve Starých Splavech seznámili s Ute a Reinerem Greifovými a během dalších deseti let vyráželi na zahraniční "turné" po různě zaměřených festech. Od roku 1995 s Jiřím Chvojkou, který působil už v původním Perpetuum Mobile.
V roce 1998 podepsali smlouvu s Pepou Náhlovským a Josefem Mladým a stali se jejich doprovodnou kapelou při estrádách. V roce 1999 vydali své první cédečko s názvem In The Year 2000, které jim ve skalické restauraci Slunce pokřtil tehdejší senátor a spolužák ze střední školy Miroslav Coufal. Petr Šusta ale více než o desce hovořil o roce 2005, kdy si v Praze na Džbánu zahráli na mezinárodním srazu Hells Angels. Pekelní andělé si dali poprvé sraz v České republice a Alabama City byla při tom. Rokem 2005 rovněž skončilo seskupení pod názvem Alabama City Live on Stage a Petr Šusta začal hrát se svou čtrnáctiletou neteří Karolinou Šustovou, která ve skupině hostovala již od svého předškolního věku. V současnosti studuje pražskou konzervatoř a Petr Šusta o ní hovořil v superlativech. Jejich společné seskupení v současnosti nese název Alabama City Independent Rock. Petr Šusta se navíc realizuje ještě v projektu s názvem Kneipe Rock Band.
Jelikož o sobě říká, že o elektrické kytaře ví prakticky všechno, učí hru na tento nástroj v Novém Boru. Během života měl kytar osmnáct, z nichž půlku si sám sestavil. Nakonec jsme se sešli kvůli doladění některých pasáží dvakrát. Během druhé schůzky mi prozradil, že se chystá na rok do Španělska. Samozřejmě s kytarou.

Petr Šusta (1951)

kytara, zpěv ve skupinách Tellstar, Generals, Vincebus Eruptum, Perpetuum Mobile, Alabama City Live on Stage, Alabama City Independent Rock a Kneipe Rock Band.