Sešli jsme se v restauraci U Honzy a hned jsme se pustili do série otázek a odpovědí. Předpokládal jsem, že by mi mohl pomoci přesunout se od éry Strawberry zase o kus dále.

Podle svých slov vplul do klubového dění v České Lípě v době, kdy Strawberry vládly jako áčko, jehož béčkem byla kapela Explorer 2, později s nástupem normalizace přejmenovaná na Explozi 70. Právě v této skupině začal v roce 1970 jako zpěvák. Kapelníka dělal Jiří Vinduška, který hrál zároveň na basovou kytaru a v současnosti je ředitelem hotelu Borný ve Starých Splavech. Za bubny seděl Václav Kozuk z Nového Boru, ten byl pověstný tím, že na zkoušky nosil chlebíčky, neboť pracoval v Jednotě. Bohužel už bubnuje tam nahoře. Na klávesy hrál Bóža Dvořák a na kytaru Josef Vilím. Když ten odešel na vojnu, chopil se kytary Vlasta Král.
„Hráli jsme hlavně převzaté věci. Já jsem obdivoval Johna Fogerty z Creedence Clearwater Revival,“ připomněl Vlasta Král skupinu, která zahajovala v roce 1969 festival ve Woodstocku. „Měli jsme ale i svůj hit. Jmenoval se Autobus, stupidní text, chytlavý refrén.“
Po požáru v Luxoru museli hrát především mimo Lípu. Nejlepší podmínky měli v hospodě U Císaře v Mikulášovicích. „Měl to tam na starosti chlapík, který už něco o byznysu věděl. Máničky mu nevadily. Hlavně když šlo na odbyt pivo a párky s hořčicí. Tehdy Lípa úplně chcípla. Hrávali jsme občas jen U Vejvody, to je dnešní Arbes,“ zavzpomínal Vlasta Král na první normalizační roky.
V roce 1972 odešel na vojnu. I tam se hudbě věnoval, ale spolu s ostatními hlavně kvůli tomu, aby se vyhnuli poddůstojnické škole. Ani si nevzpomněl, jak se jejich tehdejší kapela jmenovala.
Po návratu z vojny hrál v Kamenickém Šenově se skupinou Kyselé hrozny. Ty měly dokonce i dechovou sekci, které šéfoval Jaroslav Halíř. Na basu hrál Jan Sviták, na druhou kytaru Stanislav Plíhal, na havajku Jirka Herzík a na bicí Jiří Konrád a Pavel Čvančara. Kapela měla také dvě zpěvačky. V repertoáru byly písně například od Chicaga, Blood Sweat and Teras, Uriah Heep či Deep Purple.
„Sice jsme spadali pod Děčín a dělali tam i přehrávky, ale paní Flanderková si našla cestu i tam. Jen co jsme vystoupili na pódium, prohlásila, že pokud budu hrát já, tak přehrávky prostě nebudou,“ vzpomínal Vlasta Král na hlídačku socialistické kultury, v našem seriálu už několikrát zmíněnou. Důvodem zákazu bylo to, že jsem nedůstojně reprezentoval severočeský kraj na celostátní soutěži pěveckých talentů v Jihlavě (ekvivalent současné Superstar). Dostal jsem se dokonce až do finálního kola a po oslavném večírku jsem se, opojen úspěchem, rozhodl, že odvezu 6 krásných zpěvaček svým mini Fiatem 500. Rock & roll ovšem skončil když jsem byl zastaven hlídkou SNB, které se nelíbil počet pasažérů v pojízdné „destilerii“, byl mi odebrán řidičský průkaz a bylo po Jihlavě. Soudruzi v porotě mi zakázali další účast, zajímal je víc kádrový profil.
Od roku 1976 hrál chvíli v Zákupech v kapele Paragraf Jirky Žáka, ale neseděl mu repertoár. Později si udělal profesionální zkoušky, založil Skupinu Vlasty Krále a přesídlil do Liberce, kde působil v hotelu Imperial. Profesionální přehrávky se už dělaly na krajské úrovni a své umění musela převést kapela jako celek i jednotliví muzikanti. Nechyběla zkouška z teorie a politický pohovor. „Dodnes si pamatuji, že jsem dostal otázku na stavby mládeže.“
Ve své kapele se znovu sešel s Josefem Vilímem, Karlem Kodrlem (bicí) se kterými již působil i v Luxoru, dále pak Vlastou Horákem (saxofon) a Karlem Reicheltem (klávesy). Při vyprávění jsme znovu narazili na známého kytaristu Tibora Damu. „S ním se opravdu zvedala muzika. Jezdili jsme se na něj dívat do Ústí do Bohemky a záviděli mu, že je profík. Možná byl on tím impulzem, proč jsme se i my začali živit výhradně hudbou. Předtím jsem ale musel ještě pár let dělat šéfa závodové dopravy u ČSD a řidiče u technických služeb.“
Dalším postupným cílem bylo získat angažmá v zahraničí, především kvůli možnosti vybavit se lepší aparaturou. V roce 1980 tak poprvé se svou skupinou vyjel… jenže do Německé demokratické republiky, do hotelu Gondel v Drážďanech. Moc muzikantských věcí si sice nedovezli, ale svým blízkým dělali radost komoditami, které v té době byly v Československu nedostatkové: sáčkové čaje, luštěniny, dětské oblečení, dámské boty.
Následovalo Lipsko a pak konečně západní část Německa, to už ale se skupinou z Plzně. Byla to ale otročina, dokonce uvažoval, že kytaru pověsí na hřebík a jezdil krátký čas se sanitkou hygienické stanice. Jenže do toho se mu ozvala pražská kapela Ace quartet a nabídla mu angažmá ve Spojených státech. Zpočátku nerozuměl ani letušce, když se ho ptala, jestli si dá kávu, nebo čaj, přesto za Atlantským oceánem zůstal celých osmnáct měsíců. „Byl to šok“. I když jsem už měl jakousi zkušenost se západním světem, po příletu do Los Angeles mi chvíli připadalo, že to všechno jsou jen filmové kulisy, prostě kluk z CL. Sjezdili jsme západní pobřeží Ameriky od Aljašky až po Karibik. Hráli jsme totiž povětšinou na výletní lodi,“ popsal své první zámořské zkušenosti Vlasta Král. Z té doby si nejvíce cení spolupráce s vynikajícím pianistou Leo Rybalkinem (dodnes působí v Praze) a legendární americkou a světoznámou vokální skupinou šesti černochů The Platters.
V roce 1986, na své druhé americké štaci, se zamiloval do Angličanky. Byl ochoten podstoupit vše pro to, aby mohli být spolu. Vrátil se do Čech a trvalo mu dva roky, než mu byl vydán pas k vycestování do Velké Británie. Samozřejmě se o něho zajímala Státní bezpečnost. „Byli jsme již rok oddáni zdejším úřadem NV, za moji ženou mě ale nepustili, zadržovali mi pas a přemlouvali ke spolupráci. Marně, nejsem ten typ a podle Madridské konvence mě stejně pustit museli“, vzpomíná Vlasta Král, co se dělo ještě rok před pádem režimu.
Na Ostrovech však přišlo vystřízlivění. Ne nadarmo se říká, že kdo nehrál v Anglii, není opravdový muzikant. Konkurence kapel byla obrovská a on tam přijel jen s kytarou a jednou taškou věcí. Hrál sám po barech, občas i jamsessions, ale muzika ho neuživila, takže skončil ve firmě IBM. Dostavily se i osobní problémy a v roce 1994 se rozešel se svou anglickou ženou. V roce 1997 se vrátil do České Lípy, kde ho v současnosti živí především angličtina. Muzice zůstal věrný doposud, vystupuje veřejně na různých akcích a také o víkendech, jak se může řada Českolipanů přesvědčit, v klubu Bonver.

Milan Bárta

Vlasta Král (1953)
zpěv, kytara v kapelách Exploze 70,
Kyselé hrozny, Skupina Vlasty Krále,
Ace quartet, Kukuband, Blue Jeans,
Hybrid Session, Causa Band.